Prasata, Vepři, Swině, Prasnice, Bachině, kanci a kňouři... To vše jen u nás!!!!

Prase divoké

 

Má robustní, z boků jakoby stlačené tělo se širokým krkem a mohutným hrudníkem na nízkých nohách. Protáhlá hlava přechází v pohyblivý rypák, jehož oporu tvoří rypáková kost. Ocas je krátký, tenký, řídce osrstěný a zakončený štětičkou delších černých chlupů. Silnou a pevnou kůži kryje v zimě srst s hustou jemnou podsadou a tuhými, dlouhými štětinami (200-550 chlupů/cm2), v letním období podsada z velké části vylíná. Zimní zbarvení bývá tmavé až černé, v létě hnědožluté či šedohnědé, někdy až rezavé. Mláďata jsou na rezavém až žlutohnědém podkladu podélně světle pruhovaná.

Rozšíření
Obývá značnou část Evropy a Asie na jih od 55.-60. rovnoběžky (chybí i na britských ostrovech), dále severní Afriku, Japonsko, Sumatru a Jávu. Na několika místech USA a Argentiny bylo vysazeno.

Zpočátku se vyskytovalo na celém území, avšak během 18. století bylo zcela vyhubeno (poslední kus údajně uloven v r. 1801 u Hluboké nad Vltavou). Až v polovině 20. století se opětovně rozšířilo z obor a sousedních zemí, dnes žije prakticky všude a velmi hojně od nížin po horní hranici lesa.

Literatura
Anděra M., Horáček I. (2005): Poznáváme naše savce, 2. doplněné vydání

Prase divoké (Sus scrofa)

Prase divoké (Sus scrofa)